Předporodní rituál

Zajímá Vás předporodní rituál? Mohu Vás tímto rituálem provést. 

Předporodní rituál. Byl to můj první ženský kruh, kterým jsem provázela, poté jsem ho mohla jako nastávající maminka prožít v kruhu blízkých žen před svým třetím porodem a před týdnem jsem jím mohla provést svou blízkou kamarádku.

"Myslela jsem si, že předporodní rituál ani nepotřebuji, ale bylo to naprosto úžasné a přála bych to zažít každé ženě."

To byla zpětná vazba mojí kamarádky na nedávný předporodní rituál a já ji zde nepíši proto, abych se pochlubila pozitivní referencí, ale proto, že přesně tento pocit jsem měla já, když jsem jsem si jej jako těhotná mohla prožít.

Předporodní rituál je o podpoře, péči a pozornosti pro nastávající maminku. Pozornost je zaměřena na ni, souhru její duše i jejího těla, které dohromady tvoří nový život. Jako takový protipól by se dala označit tzv. babyshower. Tímto určitě nechci hanit ani babyshower, ani kohokoli, kdo si ji přeje zorganizovat, organizoval nebo se jí účastnil. I babyshower může mít veliký význam pro nastávající maminku a i takto jí může být vyjádřena podpora. Jen možná předporodní rituál nás vede trochu hlouběji a na rozdíl od maxima pozornosti věnované očekávanému miminku, je pozornost zaměřena hlavně na ženu. Může se ho zúčastit okruh nejbližších přítelkyň i žen z rodiny, dula, porodní asistentka pokud s nimi má žena blízký vztah a chce, aby se na něm podílely také.

Nebo může být v úzkém kruhu dvou, tří nejbližších žen. Nebo se ho může zúčastnit nastávající maminka sama pouze s průvodkyní.

Nikde není dáno, kdo všechno by měl na předporodním rituálu být a je to čistě věc ženy, koho si na něj pozve. Měly by to být ženy, ke kterým cítí důvěru, které má ráda a které ji chtějí podpořit.

Je skvělé, když jsou na rituálu přítomné ženy, které již za sebou mají porod a mohou se tak podělit o své porodní příběhy.

Některé ženy si rády pozvou i svou maminku, tetu, případně babičku, které mohou být krásným připomenutím toho, že žena pochází z linie, která umí rodit. Žena tak může vnímat přítomnost žen, díky kterým tu je a také tvoří nový život.

Ne vždy ale žena má tu možnost nebo s ní nemusí úplně souznít. To je úplně v pořádku a ženy z rodu si můžeme při rituálu alespoň připomenout. Může se stát i to, že nastávající maminka nemá se svou matkou dobrý vztah, v tom případě můžeme pozornost obrátit na celou její ženskou rodovou linii po ženské předky, jejichž jména ani příběhy už žena ani nezná, pro pocítění podpory generace žen, které porodily a díky kterým i ona má nyní možnost dát život.

Nejdůležitější podstatou předporodního rituálu je podpora. Hluboká, čistá podpora žen, které s nastávající maminkou cítí.

Těhotným ženám se sice u nás dostává poměrně dost pozornosti z medicínského hlediska, ale pokud žena nemá přímo zajištěnou individuální péči "své" porodní asistentky, duly nebo obou zároveň, psychická stránka je často opomíjena. Můžeme se setkat i se slovy jako: "Porodila každá, porodíš taky.", "Nějak to zvládneš, na bolest pak zapomeneš.".

Nebo v obodobí po porodu, kdy se dost často zaměřuje pozornost všech zejména na miminko a pokud má žena za sebou náročný porod, traumatický zážitek, dost často se také doslechne, že může být ráda, že je dítě zdravé a zbytek nemá řešit. Nebo v případě porodu, který byl za nějakých okolností dramatický je veškeré uznání dáváno tomu, kdo dítě "odrodil" – lékaři, tatínkovi, záchranáři… Tím vůbec nechci popřít jejich důležitou roli a fakt, že mnohdy opravdu lékař či zdravotník může zachránit dítěti i matce život. Jen poukazuji na to, že žena jde mnohdy stranou, jako kdyby najednou nebyla důležitá, jako kdyby veškeré péče a starost o ni skončila momentem porodu, posledním natočením ozvů, posledním ultrazvukovým vyšetřením.

Nechci tím říct, že to tak je vždy a všude. Je skvělé, že to tak již mnohdy není. Jsem ráda, že mnoho žen má i po porodu spoustu pozornosti od svého okolí. Ale často si i nastávající maminky možná neuvědomují jak důležité jsou právě ony. Jak důležitá je mentální příprava na porod, možnost sdílení svých obav a strachů, aniž by je někdo smetl ze stolu s tím, že "to nějak zvládne" nebo odborným vysvětlením, že "není riziková pacientka". A nebo možná "riziková" je a o to více potřebuje sdílet a vyjádřit své obavy, o to více potřebuje pomoci je rozpustit. A cítit podporu. Cítit, že je důležitá, opečovaná, a že jakkoli iracionálně se mohou její pocity jevit, může je sdílet bez obav z odsouzení a nevyžádaných rad.

Předporodní rituál nenahradí soustavnou kultivaci mysli ve smyslu přípravy na porod, ale může být její důležitou součástí. Navíc je to pro ženu opravdu krásný zážitek.

Na svém předporodním rituálu, který se konal 5 týdnů před termínem mého porodu, jsem se cítila tak úžasně, že jsem měla pocit, že bych mohla porodit přímo tam, obklopena tou krásnou slavnostní atmosférou plnou důvěry, v laskavé společnosti mých nejbližších žen. Dokázala jsem si živě představit, že bych porodila tak, jako naše předkyně ve společnosti žen, v síle jejich podpory. Cítila jsem se naprosto bezpečně, krásně, důležitě. Bylo to završení stavění důvěry ve své tělo, kterou jsem během těhotenství zpracovávala. Najednou jsem si jí byla úplně jistá. Nezbylo zrníčko pochybnosti. Naprosto jsem se ponořila do pocitu důvěry. Pokorné důvěry v porodní proces. A tento pocit jsem si uchovala až do okamžiku zrození.

Můj předporodní rituál se konal jedné sychravé soboty v polovině listopadu. Pozvala jsem na něj své blízké ženy. Průvodkyněmi mi byly ony všechny dohromady. Bylo to poprvé, co jsem setkáním v kruhu neprovázela ostatní já, ale nechala se vést. A bylo to krásné.

S naprostou důvěrou a pochopením jsem mohla sdílet své přechozí porodní příběhy ve své syrovosti, úplnosti bez příkras nebo eufemismů. Mohla jsem si vyslechnout jejich porodní příběhy, krásné i složité. Jistě, žena v těhotenství by měla myslet pozitivně, a určitě je vždy na místě jednat v souladu s přáním a nastavením mysli ženy, pro kterou je předporodní rituál realizovaný. Ale já jsem chtěla slyšet i to neharmonické, neideální. Už jen proto, že jsem se chtěla ponořit do naprosté důvěry také v tom, že nebudu lpět na mém vysněném průběhu porodu, ale připustím si všechny možné varianty. Ne proto, abych se jich bála, ale proto, že naprostou důvěru v život lze pocítit jen skrz uvědomění si toho, že hra života, zrození a potažmo i jeho konce se nedá nikdy naplánovat.

Mohla jsem vyjádřit všechny své obavy a strachy od těch trochu úsměvných, fyzických (myslím, že každou ženu možná v souvislosti s porodem a možností podání či nepodání klyzmatu napadnou jisté souvislosti), po ty hluboké, související s předchozí zkušeností (jako strach z bolesti), personalizované (obavy z různých komplikací, separace nebo katastrofických scénářů). Mohla jsem je říct, tak, jak je cítím bez obavy z odsouzení, z nevyžádaných rad. Dostalo se mi podpory ve smyslu pochopení. V něčem i třeba vysvětlení, vyjádření názoru, ale toto prosté pochopení je tolik potřebné. Dost často totiž vyjadřujeme své strachy a naše okolí má tendence vysvětlovat, vyřešit to. Někdy jen ta prostá obava vyřešit nejde, jde ale pochopit. A to je tak důležité, že to někdy i stačí k tomu, aby se ten pocit začal zmírňovat a rozpouštět.

Pro podporu toho, aby moje strachy byly jednak pojmenovány, vyjádřeny a já se tak o nich mohla odpoutat jsem byla usazena na pohodlnou židli naproti krbu. Hrála jemná hudba a všechny zúčastněné ženy mi postupně pročesávaly vlasy. Já jsem si představovala, jak s každým jejich tahem ze mě opadají moje obavy. U toho jsem sledovala hořící oheň v krbu nebo měla zavřené oči. Všechny moje obavy jsem potom symbolicky spálila v jednom ustřiženém prameni.

Mé nejbližší mi potom zapletly společně krásný cop, se záměrem a přáním podpory a od každé z nich jsem si také vyslechla krásné požehnání k porodu. Dostala jsem drobné dárečky, které měly také význam podpory pro porod.

Na svůj předporodní rituál jsem si přinesla "porodní deku", kterou jsem si doma již trochu vyzdobila. Namalovala jsem si na ni symbol spirály a labyrintu, dva pro mě silné porodní symboly, které jsem během přípravy na porod často vizualizovala. Dala jsem ji do prostoru a "mé" ženy mi na ni mohly napsat nějaké vzkazy, poselství, namalovat obrázky, vyzdobit ji se záměrem přání dobrého porodu a podpory. Tuto deku jsem měla u sebe vždy při meditaci, předporodní józe, napářce a mojí přípravě na porod a byla první věcí, kterou můj manžel vzal do ruky, aby dceru zabalil poté, co se trošku neplánovaně narodila doma neasistovaně do našich rukou. Doteď ji má dcera ve své postýlce.

Závěrem rituálu mi všechny zúčastněné ženy dopřály nádherný čas péče o mé tělo. S jemným citem a láskou o mě společně pečovaly a já se jen nechávala unášet, relaxovala, vnímala své spojení s miminkem. Dopřály mi krásný obličejový wellness, jemnou masáž, aromaterapii a na mé přání jsem si nechala pomalovat bříško hennou.

Energii a podporu, kterou jsem během rituálu načerpala jsem cítila až do porodu a i když jsem sama se sebou hodně pracovala a věnovala se svému tělu i mysli, toto mělo obrovskou sílu společnosti dalších žen, sdílení, vzájemného pochopení.

Musím souhlasit se slovy mojí kamarádky. Přála bych to zažít každé ženě a ze srdce ráda se budu podílet na tom, aby to mohly zažít nejen mé blízké ženy.